Řasy v modré (kyanotyp) // Seaweed in Blue (Cyanotype)

Na norském pobřeží mě fascinovaly, kromě jiného, tvary a barvy mořských řas. Maličký vzorek jsem přivezla domů a vystavila je na citlivém papíře slunci. Myslela jsem přitom na průkopnici cyanotypu Annu Atkins, která v 19. stolení podobně zachycovala řasy z pobřeží Anglie. Řasy na slunci rychle vyschly, ale stačilo ponořit je znovu do slané vody, aby zase rychle nabyly původního tvaru a síly. Udivuje mě, že i pět týdnů po návratu vypadají stejně živě jako na pobřeží.//

At the Norwegian seashore I was mesmerized by the algae, all their different forms and colours. I´ve brought home a tiny sample and exposed the seaweeds to sunlight on UV sensitive paper. Under the sunlight the weeds dried out quickly, however they gained their original shape and strenght when put again into salt water. I am amazed that five weeks after arrival, they still look the same like when I found them on the shore.

Norsko kapesní // Norway in Pocket

 Norský kapesní deník. Tento malý skicák jsem měla stále u sebe. Kreslila jsem bílou gelovou propiskou, kdykoli nebyl čas na akvarel. Po návratu jsem domalovala kvaší různé tóny modré barvy, která po cestě převládala. //

 Norwegian pocket journal. I kept this tiny sketchbook at hand and sketched with a white gelpen whenever I didn´t have time for watercolor. Back home I added different hues of blue in gouache as it was the prevailing color of the trip.

Norský deník VII: Jižní Švédsko // Norwegian Journal VII: South Sweden

Loučení se Skandinávií v Jižním Švédsku. Déšť, světlé moře pod temným nebem. A nakonec světla přístavu v Trelleborgu, noční trajekt do Německa a po třech týdnech tmavá noční obloha. 
Vi sees, Norge!  //

South Sweden, parting with Scandinavia. Rain, pale sea under murky sky. Finally, lights of the port in Trelleborg and a night ferry to Germany. And the first dark sky at night in three weeks.
Vi sees, Norge!
 

Trelleborg, před naloděním // Before embarkation

Jižní Švédsko, Baltské moře // South Sweden, Baltic Sea

Norský deník VI: Dovrefjell // Norwegian Journal VI: Dovrefjell

Neradi se loučíme se severním Norskem. Budou mi chybět bílé noci, zlaté světlo a průzračně modré vody.  Dlooouhou cestu na jih přerušíme ještě v pohoří Dovrefjell, kudy jsme před dvěma roky putovali po Svatoolafské cestě. Pod ocelově temným nebem znovu zažívám drsnou krásu Dovrefjell. Je to jak setkání se starým přítelem, kde není třeba mnoho slov.//

Unwillingly we are leaving the North. I´ll miss the white nights, golden light and crystalline blue waters. We are breaking the looong journey southwards in Dovrefjell mountains. This is where we were hiking two years ago, following St. Olaf´s Pilgrimage. Under the heavy sky I am taking in again the rough beauty of Dovrefjell. It´s like meeting an old untalkative friend.

U Hjerkinnu // Near Hjerkinn

Osamělé stavení s porostlé travou // Solitary shepherd´s house covered with grass

Vzpomínky na předloňské putování // Memmories of Pilgrimage 2 years ago

Norský deník V: Rago // Norwegian Journal V: Rago

Rago je nejmenší norský národní park, který za nedalekou hranicí navazuje na další tři švédské NP a společně tvoří největší souvislé chráněné území v Evropě. Jeho divokost, barva jezer, hloubka kaňonů jsou dechberoucí. Na mapě převládají nevyslovitelné sámské názvy jako Luojdotjáhkká, Rivgočohkka nebo Ráhkotjáhkká. Poslední je sámský výraz pro nejvyšší horu parku Rago (1322 m).
Vědomí odvěkého osídlení Sámy přidává zdánlivě liduprázdné krajině ještě další, mystický rozměr. I dnes prý můžete v horách narazit na zajímavý kámen, u něhož leží liščí ohon, kost, pár mincí, zkrátka dary božstvům...//

Rago is Norway´s smallest national park. It continues with three larger parks across the Swedish border. Together they form the largest continous reserved area in Europe. Rago´s wildness, colour of lakes, depth of canyos are breathtaking. In the map you´ll find unpronouncable Sami names such as Luojdotjáhkká, Rivgočohkká or Ráhkotjáhkká, the last one being a Sami name for the highest mountain Rago (1322 m). Agelong Sami settlement adds to the apparently uninhabited landscape another, mystical dimension. Even today one can come across a striking stone underlayed with a fox tail, a bone or a few coins as offerings for deities...

Jezero Litlverivatnet s vodopádem // Litlverivatnet lake with a waterfall

Litlverivatnet, vzadu hora Ráhkotjáhkká // Litlverivatnet and Ráhkotjáhkká mountain

Kaňon řeky Storskogelva // Canyon of Storskogelva river

Norský deník IV: Vesterály // Norwegian Journal IV: Vesteralen

Proti rušným Lofotům jsou Vesterály podstatně klidnější. Na mnoha místech zažívám silný pocit konce světa. Za severním horizontem ocelového moře už tuším jen Špicberky a Arktidu. Andenes, Bleik, Nykvag, Hovden jsou některá z odlehlých osad, které jsme navštívili. Vrcholem byla "královská " tůra Dronningrutta ze Sto přes hory do původně rybářské vesničky Nyksund, kterou se dnes snaží oživit hrstka nadšených umělců. Místo, které určitě nezapomenu. Polární noc tu trvá skoro 3 měsíce a fotografie polární záře z Nyksundu jsou neskutečné. //

Unlike busy Lofoten, the Vesteralen islands are much quiter. On many places I have a strong feeling of the end of the world. Beyond northern horizon of greyish sea there are only Spitsbergen (Svalbard) and the Arctic. Andenes, Bleik, Nykvag, Hovden, just to name a few remote places we saw. Highlight was the "Royal hike" called Dronningrutta leading from Sto over mountains to Nyksund. Originally a fishing village, today Nyksund is being brought back to life by a few enthusiastic artists. One of the places that I wan´t ever forget. Polar night lasts almost 3 months and photos of polar light from Nyksund are incredible.

Bleiksoya, ostrov papuchalků // Bleiksoya, island of puffins

Pobřeží Vesterál // Vesteralen coastline

Jezero Pollasvatnet, 5.30 ráno // Pollasvatnet lake, 5.30 a.m.

Pollasvattnet, 6.00 // Pollasvattnet, 6 a.m.

Nykvag

Dronningruta, Sto

Dronningruta, Sto z výšky // Sto from above

Dronningruta

Nyksund

Sto, půlnoční slunce // Sto, midnight sun

Norský deník III: Lofoty // Norwegian journal III: Lofoten

Jeden z cílů cesty, ostrovy Lofoten. Obrázky nelhaly, tyrkysové moře obklopují špičaté hory, zlatým světlem osvícené červené rybářské chatky "rorbuer"se odrážejí v čisté vodě, lodě a majáky, vůně moře a ryb. Počasí je díky Golfskému proudu vlídné, tak není divu, že jsou rybářské osady v létě plné turistů. V jejich záplavě je těžké vnímat tu původního rybářského ducha, a tak po pár dnech raději mizíme do odlehlejších Vesterálů. //

Lofoten islands, turquouise bays surrounded by jagged mountais, red fishing cabins "rorbuer" are reflected in the clear water, boats and lighthouses, smell of sea and fish. Thanks to Golf stream the weather is mild, no wonder that the islands are full of tourists. They are so many that it´s difficult to connect with the authentic spirit. So after a few days we are off to more remote and quieter Vesteralen.

Kabelvag

Henninghsvaer

U Henningsvaer

Eggum

Svolvaer

Svolvaer

Stamsund