Dva listopadové dny na břehu Divoké Orlice, kousek od Zemské brány.
Ráno jinovatka, v údolí teplota vyšplhá jen pár stupňů nad nulu.
Rozproudím krev rychlou chůzí pěšinou podél řeky. Očima skenuji barvy a tvary, vnímám všemi smysly. Potom rozkládám svůj ateliér na placatých balvanech těsně nad vodou. V uších hukot peřejí, v nose vůně listí a řeky, v plicích ostrý chladný vzduch. Maluji velkým štětcem, rychle a s radostí. Točím se s listím ve vírech, s paprsky pronikám do písku na dně, splývám s proudem. Ztrácím pojem o čase. Slunce po obloze kreslí nízký oblouk a najednou je pod obzorem.
Večer útulné blaho a teplá večeře na hřebeni na Kašparově chatě. Hlava čistá jako bílý papír. V duši měkce praskají bublinky vodní pěny.
 |
| Můj dvoudenní ateliér. Termoska s čajem je základ. |
 |
| Na schnoucí akvarel přilezl pavouk. Nechce pryč, ani když otáčím papírem na všechny strany. Cítím se poctěná...
|
V lese na březích Orlice se občas mihnou zvláštní bytosti. Je jich hodně, ale zachytit se dají jen výjimečně.
