Malé ohlédnutí za právě skončenou výstavou Akvarely pod/zimních cest v Brněnském knihkupectví a galerii na Kounicově 15.
Většina akvarelů vznikla na podzimních a zimních toulkách českou krajinou.
Obdivuju zářivé barvy říjnové přírody. Mám ráda i opuštěnost pozdního podzimu. Miluju čistotu a oproštěnost krajiny pod sněhem.
Jdu rychlým krokem a hladově vdechuju studený vzduch.
V průhledném zimním lese vidím jak ostříž, cítím a slyším jako liška. Zbystřenými smysly nasávám krajinu. Vycítím, kdy se mám zastavit a vytáhnout krabičku s barvami. Vím, že mi zmrznou ruce, vím, že pak budu muset jít hodně rychle, abych se zahřála. Taky vím, že musím začít hned, bez přemýšlení. Je to vzrušující i osvobozující. Štětec se pohybuje v rytmu srdce a prohloubeného dechu, rychleji než běží myšlenky. V tu chvíli intenzivně cítím, že žiju.
Část akvarelů se vlhkem rozpustí dřív, než dojdu domů. Část zmrzne a rozpije se v teple po návratu. Ale v těch, co vydrží, možná zůstane něco z intenzity těch vzácných chvil.
A pokud ty, diváku, zatoužíš obout boty a vyrazit do lesů a hor, pak obrázky nevznikly zbytečně.
