Jeden lednový pátek jsem se vydala na malou osobní pouť do Máchova kraje. V noci napadl první sníh a chvílemi poletoval celý den. Krajina byla tichá, do sebe schoulená, bez lidí.
O to živěji bylo ve větvích, jako by se ze všech koutů slétli ptáci a chtěli vidět tu bílou nádheru.
Cestou mi hlavou běžely myšlenky jak titulky pod filmem. Dokonce jsem se těšila, jak to všechno po návratu sepíšu. Nakonec zůstal celý ten zážitek v konceptu, beze slov. Možná byla slova důležitá jen proto, aby mohla zůstat na cestě, pod další vrstvou sněhu. A tak tu nechávám jen pár obrazových stop. S odstupem se mi zdá, že to stačí. //
One Friday in January I went out for a little pilgrimage in Mácha´s region. Landscape was covered with first snow, huddled up in itself, white and silent.
Thoughts were running through my mind like subtitles in a film. I was going to write them down later. But it only finished as a concept, without words. So I leave only the picture marks. Now I feel it´s enough.
 |
| U Zahrádek |
 |
| U Zakšína |
Na krátký lednový den bylo 18 km docela dost.
Další záběry jsou už jen poznámky z foťáku.
Být celý den na cestě je velké požehnání. Hlava se vyprázdní, smysly se probudí a srdce naplní vděkem a pokorou.
Děkuju, že můžu.//
It´s a blessing to be on the way all day long. The mind is emptied, the senses are awaken and the heart is filled with humbleness.
I´m grateful that I can.
