Malá retrospektiva: Orlické hory, srpen 2024

Téměř po roční přestávce se vracím k výtvarnému deníku. 

Důvody pauzy byly různé. Vnější i vnitřní. 

Hodně se toho v mém životě mění. 

Ale potřeba zastavit na chvíli tok času a zachytit okamžik barvou 

a čárou zůstává.

A o to se chci dál dělit i s vámi.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Malá retrospektiva

Zavedu vás postupně do několika míst a okamžiků z předchozích měsíců.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Orlické hory, srpen 2024

Týden s kamarádkou malířkou na Kašparově boudě, na vzdálenějším konci Orlických hor. S orlím výhledem na Králický Sněžník, Rychleby, Kladskou kotlinu i Jeseníky. 

Brouzdání loukou.

Zpívání a halekání.

Noc na louce pod Perseidy.

Dva dny na balvanech v korytě Divoké Orlice.

Malování bez spěchu, tlaku, tak jak plynou mraky.

Světlo v Orlici. Hotový akvarel na okamžik ozářilo slunce.

Ateliér na břehu Divoké Orlice

Ateliér na břehu Divoké Orlice

Každým dnem se cítím líp, ruka je volnější. 

Zhluboka dýchám. 

Splývám s proudem.

 

Štětec je rychlejší než hlava. 

Jsem olše s kořeny ve vodě. 

Mokrý mech na balvanech. 

Rychlá štíka. 

Mihnoucí se skorec.

 

Lesknoucí se vážka. 

Jsem nejvíc uvnitř... 

Jako dřív... 

Tolik mi to spojení chybělo.

Světlo v Orlici

Zvíře

Stromy tě sledují

Hory ze tří stran. Z hřebenu vidím Rychlebské hory, Kralický Sněžník a v dálce Jeseníky.

Stránky ze skicáku:

Šumavskou divočinou // Šumava´s Wilderness

Několik intenzivních podzimních dní uprostřed divoké šumavské přírody.

Okolí Prášil je oblast, kde žije rys, los, vydra nebo tetřev. Zvířata mimořádně plachá a citlivá na vyrušení. Toulám se tudy po pěšinách chvílemi se zatajeným dechem... Jako bych cítila jejich blízkost, i když je nevidím. Jenom ta možnost zvyšuje tep a ostří smysly. V blátě změť stop, tahle veliká podobná psí může být vlk. Blízko Prášil bobří hráze a ukázkově do "V" ohlodané spadlé kmeny. Mám štěstí na setkání s ptáky. Slyším známé ťukání nahoře v korunách... tušení, že to není strakapoud. Ani datel. Čekám, až vyletí z hustých větví. Tenhle elegantní krasavec nemůže být nic jiného než datlík tříprstý, vzácný a plachý, co ho znám jen z obrázků! A taky hýli, červenky, šoupálek, králíček, střízlík, čtyři druhy sýkorek... A dravci, u kterých si nejsem jistá. Jsem tu ve svém živlu, i když už dávno nejsem ornitolog. 

Křemelná, jediná řeka v republice, na jejímž břehu nestojí žádný dům. Razí si cestu místy, která mi připomínají daleký sever. A nad ní hora, její jmenovkyně, v sezónním kabátě všech barev - ach... 

A prales s vývraty a starými Mohykány.

A ledovcová jezera Laka a Prášilské. 

A houby všech barev a tvarů, třeba jako losí paroží nebo prasečí ucho. 

A na jednom padlém kmeni napočítám 7 druhů mechů. 

Tady dýchám hluboce, tady mám smysly na stopkách. 

Pozoruju se štětcem ve zmrzlé ruce. 

Stávám se houbou, liškou, řekou i deštěm...

 

Prášilské jezero

Na hřebeni Poledníku

Křemelná

                                 

Šumavský vandr

Toulání po Šumavě s dcerou Barčou, s batohem a stanem, spaní na "nouzovém nocovišti". 

 Borová Lada - Knížecí Pláně - Bučina - Modrava - Rokyta - Čeňkova Pila - Rejštejn - Kašperské Hory.

B

Julské Alpy // Julian Alps

Spojení chůze a malování znám dobře. Jenomže po Julských Alpách se nechodí, ale leze. Takže to malování byla trochu větší výzva než jindy.