Julské Alpy // Julian Alps

Spojení chůze a malování znám dobře. Jenomže po Julských Alpách se nechodí, ale leze. Takže to malování byla trochu větší výzva než jindy.

Jarní ohlédnutí V.: Květen v Krkonoších

Odlehlejší část východních Krkonoš. Rozkvetlé louky a nádherné výhledy.

Braunovy louky pod Červeným vrchem (Velká Úpa)

Pohled z Braunových luk do údolí

Studniční hora od Děčínské boudy (Růžohorky)

Jarní ohlédnutí IV: Vítkovský rybník

V rákosí na břehu rybníka, jižní Čechy.

Světlo se pomalu měnilo...

Velký vítkovský rybník

Jarní ohlédnutí III :Plenér pod Ronovem

Při přípravě na víkendový plenér v Janovicích na pomezí Českého Středohoří a Kokořínska vzniklo pár rychloskic vodním štětcem a čtyřmi barvami.

Kravaře

Bobří potok

Pohled z Ronova

Pohled z Ronova, vzadu Bezděz

Kostel v Kravařích

Výhled ze Sedla

Jarní ohlídnutí II: Na skok v Itálii

Pozvání na pro mě nezvyklou čtyřdenní cestu po městech a městečkách Toskánska a Umbrie. A pokus zachytit aspoň z autobusu  nebo při krátkých zastávkách něco z charakteru téhle klasické krajiny, kde každá píď půdy dýchá lidskou historií. Jako by tu všechno mělo svůj lidský řád - krajina modelovaná vinicemi, zastřiženými olivami, cypřiši a piniovými hájky, s kopci korunovanými starodávnými městečky. Lidský řád je tu očividně v souladu s řádem vesmírným. Prostě pocit, že to tu sedí.

A přes tu krásu a půvab vím. Vím, že se budu těšit do mnohem míň uspořádané krajiny s lesem, křovím a tůněmi. S přírodou, která je vždy o něco bujnější a rozcuchanější než by ji správný rolník rád viděl.

Assissi

Pohled ze San Gimignana

Pinie a toskánská městečka na vrcholcích kopců

Toskánsko a cypřiše

Assissi

Marina di Pisa

Krajina u Luccy

Volterra

San Gimignano a vinice

Monte Pulciano

Jarní ohlídnutí I: Mokrý den v Radešíně (Žďárské vrchy).

 Nechce se mi věřit, že poslední příspěvek (dubnový) byl ještě zimní, se sněhem a vánicí.

A dnes už je léto!

Ne, nepřestala jsem malovat ani chodit do přírody. Ale celé jaro bylo tak plné kurzů, workshopů, plenérů a výstav, že na nic dalšího prostě nebyl čas. Vnímala jsem, jak rychle jaro pučí, vrcholí i odkvétá a cítila smutek, že s ním ztrácím krok. Předchozí roky jsem se na přelomu května a června pouštěla proti proudu času do vysokých míst na Šumavě nebo v Krkonoších, abych ještě zažila a zachytila tu křehkou krásu začátků. Letos jsem to poprvé nestihla.

Tak aspoň krátká jarní rekapitulace.

1. Víkend s partou cyklistů, Radešín ve Žďárských vrších.

Jeden deštivý den oželím kolo a se štětcem jdu prozkoumat blízké okolí Radešína.

Z obrázků je vidět, jak do nich víc nebo míň pršelo. Taková mokrá, ale krásná vzpomínka.

Rybník Žabák

Železné hory jsou fakt hory

Vyrazila jsem malovat probouzející se jaro a zpomalit příliš hektický čas posledních týdnů.

Předpověď počasí naznačovala, že záměr úplně nevyjde, jenže termín se nedal změnit. Pochopila jsem, že "nevinné" Železné hory, které dosahují jen něco přes 600 m.n.m., jsou fakt hory - s vánicí, závějemi i hustou mlhou.

Chtěla jsem malovat na velké papíry, ale mráz sotva dovolil malé cestovní skici- barvy mrzly na paletě i na papíře. První skicu mi vyrvala vánice z ruky, tak už zůstala nedokončená. Až třetí den mráz trochu povolil. I tak jsem si u ústí Chrudimky do Sečské přehrady připadala jako v Laponsku.

Nad Hlubokou

Prales polom

Sečská přehrada

Ústí Chrudimky do Sečské přehrady

Můj cestovní "ateliér"