Tak jednou pro změnu černá a bílá. Hra s různými tahy štětce, litím, stříkáním, obtisky a skvrnami. Tuš na papíře, 20 x 20 cm//
For once, black and white. Play with different brush strokes, dripping, splashing, printing and marks. Indian ink on paper, 20 x 20 cm
Dnes začal v ČR platit zpřísněný lockdown, který na 3 týdny omezil pohyb ve volném čase pouze na vlastní obec. Abych jen netesknila po cestách a divočině, mám v úmyslu každý den v malbě či kresbě mapovat Roztoky, kde bydlím. To, co vznikne, tu zveřejním.
Ale nejdřív ještě návrat v čase o pár týdnů: několik obrázků z dalšího zimního toulání Kokořínskem.
Ve skalách blízko Pavliček jsem byla v neděli brzo ráno. Z pod převisů vylézají trampové, kteří tu tráví víkendy, pandemie nepandemie. A tak tu po ránu je nečekaně živo. Maluji na pozoruhodné vyhlídce Čap s magickou skalní hlavou.//
Today Czech Republic entered a 3-week tightened lockdown. Free movement is restricted to one´s own village/town. During these days, I have an intention to paint or draw different sites in Roztoky so that I can forget about my need to travel and see new places. I´m going to post the results here, too.
Before that, however, here is the flashback of my previous winter wandering in Kokořín region some weeks ago. This time around the rocky viewpoint "Čap" with its magical rock head.
 |
| Čap, skalní útvar |
 |
| Martinské skály |
Více než týden mrazu a sněhu dokonce v nížině, toho je třeba využít.
Zkouším, co mráz udělá s mokrým akvarelem. A přitom mě zcela pohltí míchání barev. Třeba takových, které běžně nepoužívám.
A mráz udělá pokaždé něco jiného. Zdánlivě stejné podmínky, přesto tvary pokaždé jiné.
Nepřestávám žasnout.
Jeden lednový pátek jsem se vydala na malou osobní pouť do Máchova kraje. V noci napadl první sníh a chvílemi poletoval celý den. Krajina byla tichá, do sebe schoulená, bez lidí.
O to živěji bylo ve větvích, jako by se ze všech koutů slétli ptáci a chtěli vidět tu bílou nádheru.
Cestou mi hlavou běžely myšlenky jak titulky pod filmem. Dokonce jsem se těšila, jak to všechno po návratu sepíšu. Nakonec zůstal celý ten zážitek v konceptu, beze slov. Možná byla slova důležitá jen proto, aby mohla zůstat na cestě, pod další vrstvou sněhu. A tak tu nechávám jen pár obrazových stop. S odstupem se mi zdá, že to stačí. //
One Friday in January I went out for a little pilgrimage in Mácha´s region. Landscape was covered with first snow, huddled up in itself, white and silent.
Thoughts were running through my mind like subtitles in a film. I was going to write them down later. But it only finished as a concept, without words. So I leave only the picture marks. Now I feel it´s enough.
 |
| U Zahrádek |
 |
| U Zakšína |
 |
 |
| Krušné hory, přehrada Přísečnice z Jelení hory |
 |
| Rašeliniště u Hory Sv. Šebestiána, mrzne |
 |
| Přehrada Přísečnice, drobně sněží |
 |
| Jelení hora |
 |
| Červený potok, v pozadí Přísečnice |
 |
| Totéž se mnou a psem Kendym |
Důvody jsou třeba tyto:
Oproti zbytku roku se barvy v zasněžené krajině vyčistí, zjemní, na bílé sněhové ploše se odráží nebe a teplé odstíny šikmého slunce. Krajina je svlečená, bez chlupatého pokryvu stromů a vegetace. V té jednoduchosti pak vynikne krása kopců, cest, potoků, jednotlivých stromů nebo chalup.
Sníh z krajiny může vytvořit téměř abstraktní obraz. Ale nemusí to být hned závěje, stačí jemný poprašek nebo námraza, která krajinu přes noc zázračně promění.
Pro malíře - akvarelistu je tu i praktická výhoda: papír venku schne mnohem pomaleji (případně vůbec), takže barvy předčasně nezasychají a krásně se prolínají. Tahle výhoda se po dokončení mění v nevýhodu, papír nemůžete dát vlhký do batohu, potřebuje uschnout na vzduchu, takže ho nejspíš ponesete v ruce.
Chce to trochu odhodlání, ale 10 - 15 minut se zima zvládne, víc to obvykle netrvá. Těch pár minut se cítím nejživěji z celého dne: je to naprosté bytí teď a tady, soustředění i uvolnění, jako by se všechny vjemy zesílily.
Pokud malujete v mrazu, tak se můžete dočkat krásných struktur vytvořených mrazem přímo na papíře. Malba je pak ještě víc nepředvídatelná než běžný akvarel, ale výsledek často stojí za to. Je úžasné mít přírodu jako spoluautora.
Jindy může poletovat drobný sníh, který na malbě vytvoří drobné bílé tečky - vločky. Taky spolupráce. Drobné mžení může vytvořit stejný efekt. Ale opravdu drobné. Při hustším se barvy slijí, při větších kapkách vzniknou v malbě krátery. Ale i toho se dá využít.
V mrazu se pro ředění barev dá použít i čaj s termosky, ve větším mrazu se dá voda "ředit" alkoholem, aby nezamrzla. To jsem ale zatím nevyužila. Každopádně, termoska je do zimy dobrý parťák (a alkohol se dá vzít nejen kvůli štětci).
Kromě toho beru lehoučkou skládací stoličku, rukavice bez prstů a jednu bundu navíc, která se dá navléct přes vnější vrstvu. Nejvíc hřeje ta vzduchová vrstva mezi. V terénu rozhodně nemáte chuť se složitě převlékat. Všechno musí být maximálně jednoduché.
Tedy i vybavení, které se vejde do pouzdra: jeden střední štětec se špičkou, akvarelový skicák (nejšikovnější je pro mě velikost mezi A4 a A5) a malá sada barev. Ve svojí plechové krabičce jich mám trvale asi 12, ale v zimě mi většinou stačí těchto pár:
transparentní žlutá
magenta (nebo kraplak)¨
ultramarín
siena pálená
případně pruská modrá a sépie.
Namíchá se z nich veliká spousta odstínů, které vystihnou každou zimní náladu.
Příklady použití:
Kalné zamračené dny, mlha - různé odstíny směsi ultramarínu a sieny pálené. Stejnými barvami v sytější koncentraci se namalují kmeny, případně i jehličnany, chalupy, skály...
Zimní slunce a jeho odraz na světlých plochách - žlutá s magentou (popř. kraplakem) vytvoří teplý tón šikmého světla. Žlutá musí zůstat transparentní, aby z obrazu svítila.
Obloha při východu slunce nebo soumraku: světlo viz výše, odstíny růžové a fialové se namíchají z magenty/kraplaku a modré, temné mraky - všechny tři barvy (žlutá, magenta/kraplak a ultramarín).
Zelená v zimní náladě spíš ruší, pokud se neobejdete bez smrkové zeleni, namícháte ji z pruské modré a sieny pálené (nebo jiné hnědé).
Samozřejmě, každý má jiné barevné vidění, použije třeba úplně jiné barvy a celek náladu vystihne jinak. Je tolik možností a v tom je ta krása. Tady jen shrnuji, co se osvědčilo mně, kdyby někdo třeba tápal.
Malování v přírodě je dobrodružství, zábava, možná i meditace, každopádně hlava je pak lehká jak ta sněhová vločka.
Budu ráda, když se podělíte o svoje zkušenosti ze zimního malování :-).
