Malovat vítr // Painting the Wind

pondělí 21. srpna 2017

Norsko, část 5. - MIELAHISVUOHTA

MIELAHISVUOHTA (v jazyce Sámů)

Stav mysli s odpojeným intelektem

Chůze. Od rána do večera. Chůze. V horku. V zimě. V dešti. Chůze. Mysl utichá. Chůze. Tělo je unavené. Bolavé. Ale tvá síla roste.

MIELAHISVUOHTA (in Sami language)
A state of mind where your intellect is disconnected

Walk. From morning till night. Walk. In hot. In cold. In rain. Walk. Your mind becomes silent. Walk.
Your body is tired. Aching. But your strenght keeps growing.

A song by Mari Boine:

https://youtu.be/cpCqoQSbwow

https://www.youtube.com/watch?v=28nvAEwrKkw

Norsko, část 4. - Severní světlo // Northern Light

Norské světlo je jiné než ve střední Evropě. Svítí šikmo, někdy skoro horizontálně. Prodlužuje stíny. Zvýrazňuje barvy. Rozšiřuje prostor.
Malíři vždycky jezdili za světlem na Jih. Mě okouzlil Sever.//

Norwegian light is different from that of Central Europe. Shining askew, sometimes almost horizontally. Prolonging shadows. Highlighting colours. Extending space.
Painters have always sought light in the South. I have been captivated by the North.

půlnoční nebe//midnight sky

sobota 12. srpna 2017

Norsko, část 3. - Dovrefjell objektivem // Dovrefjell through Camera

Dočasně se z výtvarného blogu stává i cestovatelský, těžko to od sebe oddělit.

První kostel na cestě, odkud je to rovných 250 km do katedrály v Trondheimu. Ten zvláštní povrch není plech, ale veliké pláty břidlice. Vevnitř je kostelík překvapivě útulný a světlý, dřevěný jako všechno tady.


Průzračný vzduch i voda


Značka upozorňující, že tudy procházejí pižmoni.

Lišejníky...

pátek 11. srpna 2017

Norsko, část 2. - Dovrefjell štětcem // Dovrefjell with Brushpencil

Naše norské putování začalo v Dovre, pod liduprázdnými a divokými horami Dovrefjell. Pěšina vede většinou jen málo nad 1000 m.n.m., ale tady na severu je pocit jak ve velehorách. Vzduch i voda jsou průzračné, vítr ostrý a nebe široké...
Chtěla jsem malovat, brala s sebou akvarelové barvy, štětce i velké papíry, ale nakonec největší službu udělal malý deník, který byl pořád při ruce. Jeho tenké papíry nesnesou velké máčení, takže jsem musela malovat hodně rychle a zlehka, a tak jsem tolik nevymrzla, v horách Dovrefjell byla totiž fakt kosa.

Norsko, část 1. // Norway, Part 1

Vrátila jsem se z Norska. 260 kilometrů pěšky přes hory Dovrefjell, lesy, močály i vesničky ve středním Norsku na sever do Trondheimu. Tam v katedrále Nidaros končí Poutní cesta svatého Olafa, po níž jsme se s přítelem v červenci vypravili. Zanechala ve mně silný a hluboký zážitek.
V příštích dnech bych se zde na blogu k této zkušenosti ráda vrátila. Prostřednictvím obrázků, zápisů z deníku i z fotek znovu projít každý krok té nádherné cesty a podělit se i s vámi.


Tuhle značku jsme sledovali po celou cestu. V horách Dovrefjell nad hranicí lesa je na vzdyčených kamenech


... nebo na dřevěných sloupcích,

vede přes močály...

lesy...

i lidská obydlí.


Jednou za pár dní jsme narazili na ukazatel,

... jindy jsme hledali cestu v bažinách

a podél vody...

pondělí 10. července 2017

Jihočeské rybníky

Rovinaté Třeboňsko jsem při svých cestách po české zemi dlouho opomíjela. Teď jsem ale zažila, že rybníky lemované věkovitými duby, ticho hlubokých lesů a odrazy mraků ve vodě mají svoje veliké kouzlo!