 |
| Krušné hory, přehrada Přísečnice z Jelení hory |
 |
| Rašeliniště u Hory Sv. Šebestiána, mrzne |
 |
| Přehrada Přísečnice, drobně sněží |
Přehrada Přísečnice
 |
| Jelení hora |
 |
| Červený potok, v pozadí Přísečnice |
 |
| Totéž se mnou a psem Kendym |
Moc ráda maluji v zimě, tedy hlavně v té bílé.
Důvody jsou třeba tyto:
Oproti zbytku roku se barvy v zasněžené krajině vyčistí, zjemní, na bílé sněhové ploše se odráží nebe a teplé odstíny šikmého slunce. Krajina je svlečená, bez chlupatého pokryvu stromů a vegetace. V té jednoduchosti pak vynikne krása kopců, cest, potoků, jednotlivých stromů nebo chalup.
Sníh z krajiny může vytvořit téměř abstraktní obraz. Ale nemusí to být hned závěje, stačí jemný poprašek nebo námraza, která krajinu přes noc zázračně promění.
Pro malíře - akvarelistu je tu i praktická výhoda: papír venku schne mnohem pomaleji (případně vůbec), takže barvy předčasně nezasychají a krásně se prolínají. Tahle výhoda se po dokončení mění v nevýhodu, papír nemůžete dát vlhký do batohu, potřebuje uschnout na vzduchu, takže ho nejspíš ponesete v ruce.
Chce to trochu odhodlání, ale 10 - 15 minut se zima zvládne, víc to obvykle netrvá. Těch pár minut se cítím nejživěji z celého dne: je to naprosté bytí teď a tady, soustředění i uvolnění, jako by se všechny vjemy zesílily.
Pokud malujete v mrazu, tak se můžete dočkat krásných struktur vytvořených mrazem přímo na papíře. Malba je pak ještě víc nepředvídatelná než běžný akvarel, ale výsledek často stojí za to. Je úžasné mít přírodu jako spoluautora.
Jindy může poletovat drobný sníh, který na malbě vytvoří drobné bílé tečky - vločky. Taky spolupráce. Drobné mžení může vytvořit stejný efekt. Ale opravdu drobné. Při hustším se barvy slijí, při větších kapkách vzniknou v malbě krátery. Ale i toho se dá využít.
V mrazu se pro ředění barev dá použít i čaj s termosky, ve větším mrazu se dá voda "ředit" alkoholem, aby nezamrzla. To jsem ale zatím nevyužila. Každopádně, termoska je do zimy dobrý parťák (a alkohol se dá vzít nejen kvůli štětci).
Kromě toho beru lehoučkou skládací stoličku, rukavice bez prstů a jednu bundu navíc, která se dá navléct přes vnější vrstvu. Nejvíc hřeje ta vzduchová vrstva mezi. V terénu rozhodně nemáte chuť se složitě převlékat. Všechno musí být maximálně jednoduché.
Tedy i vybavení, které se vejde do pouzdra: jeden střední štětec se špičkou, akvarelový skicák (nejšikovnější je pro mě velikost mezi A4 a A5) a malá sada barev. Ve svojí plechové krabičce jich mám trvale asi 12, ale v zimě mi většinou stačí těchto pár:
transparentní žlutá
magenta (nebo kraplak)¨
ultramarín
siena pálená
případně pruská modrá a sépie.
Namíchá se z nich veliká spousta odstínů, které vystihnou každou zimní náladu.
Příklady použití:
Kalné zamračené dny, mlha - různé odstíny směsi ultramarínu a sieny pálené. Stejnými barvami v sytější koncentraci se namalují kmeny, případně i jehličnany, chalupy, skály...
Zimní slunce a jeho odraz na světlých plochách - žlutá s magentou (popř. kraplakem) vytvoří teplý tón šikmého světla. Žlutá musí zůstat transparentní, aby z obrazu svítila.
Obloha při východu slunce nebo soumraku: světlo viz výše, odstíny růžové a fialové se namíchají z magenty/kraplaku a modré, temné mraky - všechny tři barvy (žlutá, magenta/kraplak a ultramarín).
Zelená v zimní náladě spíš ruší, pokud se neobejdete bez smrkové zeleni, namícháte ji z pruské modré a sieny pálené (nebo jiné hnědé).
Samozřejmě, každý má jiné barevné vidění, použije třeba úplně jiné barvy a celek náladu vystihne jinak. Je tolik možností a v tom je ta krása. Tady jen shrnuji, co se osvědčilo mně, kdyby někdo třeba tápal.
Malování v přírodě je dobrodružství, zábava, možná i meditace, každopádně hlava je pak lehká jak ta sněhová vločka.
Budu ráda, když se podělíte o svoje zkušenosti ze zimního malování :-).
