Pár zimních akvarelů A2 z ateliéru.
Jak milé je na zasněžené cestě potkat šípkový keř obsypaný vrabci a žlutá jablíčka na pláňce uprostřed lesa.
Pár zimních akvarelů A2 z ateliéru.
Jak milé je na zasněžené cestě potkat šípkový keř obsypaný vrabci a žlutá jablíčka na pláňce uprostřed lesa.
V posledních týdnech jsem nestíhala zveřejňovat to, co průběžně vznikalo v mém ateliéru i na cestách.
Takže několik ohlédnutí:
1. Lednové Kokořínsko
Drobné akvarely malované 3 - 4 barvami doma po návratu z Kokořínska.
Čerstvý sníh, skály a šikmé světlo před západem slunce.
Poslední týdny jsem zpomalená. Vykonávám svoje povinnosti, učím, mezitím se snažím malovat... ale jde to ztuha, energie stagnuje jak příliš hustá kaše. Mívám to tak skoro každý rok v lednu. Slunovrat, Vánoce a Nový rok za námi, ale dny jsou tmavé, krátké, mít narozeniny touto dobou je jaksi nevhodné...
A přesně to je správná konstelace vypravit se na POUŤ.
Úplně maličkou, jen tak na den.
Proč píšu Pouť a ne Výlet?
Rozdíl je v nastavení mysli.
Na výletě si chci odpočinout, vyčistit hlavu, popovídat s dobrým parťákem či parťačkou...
Na pouti chci být sama. Všední den je lepší než víkend. Od úsvitu do soumraku. Napnuté smysly a pozornost zvířete. Vidím vítr, slyším sovy v dutinách stromů, cítím tlukot srdce. Cokoli mě potká, jako by nabylo na významu. Provází mě ptáci, potkávám zvířata. Nacházím neuvěřitelné houby. Počasí se několikrát promění. Skoro pokaždé napětí, zda se stihnu vrátit do tmy někam, odkud už trefím...
Je to taková miniatura velkých dobrodružství opravdových poutníků. Subjektivně ji vnímám jako velikou, důležitou, zkoncentrovaný čas plný hlubokých zážitků a setkání. Vím, že z ní zase budu žít aspoň pár týdnů.
Akvarely, které maluji cestou, ještě zesilují pocit propojení s místem a časem. Jsou nezbytnou esencí pro jakékoli mé další tvoření. Je v nich otisk celé pouti, nejen konkrétního místa. Nepohodlí, zima a nutnost pokračovat v cestě nedovolí žádnou piplavou titěrnost, které někdy podléhám v ateliéru. Při malování na cestě se nejvíc spojuji s přírodou, krajinou a - sama se sebou.
Děkuji, že jsem to včera opět mohla zažít.
| Vlhošť z kopce Číř Než se barvy rozpustí
|
| Rytmy |
| Hustě sněží |
| Stíny |
| Martinské stěny |
Světlo a stín
|
P.S. Vlčí stopy v čerstvě napadlém sněhu:
Vždycky mě fascinovalo v přírodě nacházet materiál, kterým se dá malovat. Rostliny, bobule, houby, tráva, bláto, ohořelý klacek... to vše zanechává barevné stopy. Dřív jsem je často použila na cestách jako doplněk kresby tužkou. Jenže časem se tyto barvy změní nebo vyblednou. Teď už spoustu let s sebou nosím akvarelky. Přítomnost barevných pigmentů v přírodě mě ale fascinuje dál.
Nedávno jsem se zúčastnila workshopu s Makétou Kotkovou, kde jsme vyráběli akvarelové barvy z hlíny.
Pokud je hlína vlhká, rozmělní se ve vodě na řídkou kaši, přecedí přes jemné síto na talíř a nechá vyschnout. Na dně zůstane jemný prášek, který se rozetře v hmoždíři, znovu přeseje a spojí s médiem.
Suché kousky hlíny se po rozetření a přesátí rovnou smíchají s pojidlem. Pojidlo obsahuje vaječný bílek, med, arabskou gumu a kapku hřebíčkového či tea tree oleje. Příprava je trochu složitější, ale vlastní míchání barev už jde lehce a je to radost. Hlavně to napětí, jaký odstín nakonec vznikne, protože často se liší od toho, jak hlinka vypadá. A taky obsah pigmentu je v každé hlince jiný. Z některých musíte barvu dolovat, jiné barví sytými barvami.
Těším se zase do přírody, chtěla bych najít nějaké šedomodré či fialové odstíny. Možnosti jsou nekonečné!
Související:
Jan Jedlička: Stopy krajiny (film z r. 2020)
Nick Neddo: The Organic Artist
| Ručně vyrobené akvarelové barvy. Černá je ze zuhelnatělého dřeva, ostatní z hlinek. |
| Prášky (pigmenty) vzniklé po rozetření a přesátí |
| Přidání média do prášku |
| Roztírání barvy |
| Vysušená usazenina před dalším zpracováním |
| Barevný vzorník |
Série 10 pohlednic z originálních kyanotypů. Všechny tóny modré!//
Set of 10 postcards from original cyanotypes. All hues of blue!
Z různých důvodů mi v letošních krásných podzimních měsících putování moc nevycházelo. Tím víc mi zůstal v paměti jeden den v Českém středohoří.
Celé dopoledne mlha hustá jak vlněná deka. Sleduju značku a stoupám na Lipskou horu s nadějí, že nahoře se mlha přece jen roztrhne.
A jako už tolikrát, ani dnes mě důvěra nezklamala. Se stoupajícími metry šedivá vata začíná promodrávat. Stoupám a tuším, že brzy protisvětlo prosvítí siluety stromů a paprsky vrátí barvu podzimnímu lesu.
Stalo se. A bylo to krásné nad všechny představy.
Tentokrát nebyl čas malovat cestou. A tak zcela výjimečně maluji v dalších dnech doma.
A doufám, že v obrazech zůstalo něco z kouzla té prchavé chvíle.//
Memories of recent trip to České středohoří.
Ascension from grey fog on the hillside up to bright sun on the top of Lipská hora. It was more beautiful than my imagination. I hope that the paintings retain at least something from these magical moments.
![]() |
![]() |

![]() |
![]() |
![]() |
![]() |