Z různých důvodů mi v letošních krásných podzimních měsících putování moc nevycházelo. Tím víc mi zůstal v paměti jeden den v Českém středohoří.
Celé dopoledne mlha hustá jak vlněná deka. Sleduju značku a stoupám na Lipskou horu s nadějí, že nahoře se mlha přece jen roztrhne.
A jako už tolikrát, ani dnes mě důvěra nezklamala. Se stoupajícími metry šedivá vata začíná promodrávat. Stoupám a tuším, že brzy protisvětlo prosvítí siluety stromů a paprsky vrátí barvu podzimnímu lesu.
Stalo se. A bylo to krásné nad všechny představy.
Tentokrát nebyl čas malovat cestou. A tak zcela výjimečně maluji v dalších dnech doma.
A doufám, že v obrazech zůstalo něco z kouzla té prchavé chvíle.//
Memories of recent trip to České středohoří.
Ascension from grey fog on the hillside up to bright sun on the top of Lipská hora. It was more beautiful than my imagination. I hope that the paintings retain at least something from these magical moments.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
