Se zvířaty v kapradí // With Animals in the Ferns

Stává se mi, když maluji v přírodě, že po nějaké chvíli mě zvířata kolem přestanou brát jako vetřelce a začnou se chovat zcela přirozeně. Pomalu to kolem mě ožívá a v těsné blízkosti se začnou odehrávat velké malé příběhy... Tentokrát jsem v Českém Švýcarsku malovala větší formáty, takže jsem na místě strávila dost času. Odměnilo mě několik různě barevných vážek, které si sedaly na pomalovaný papír, plch, váhající, zda může vylézt z nedaleké nory, ještěrka a dokonce se nad vodou mihnul tyrkysový ledňáček. Byla to dobrá společnost 😊.//

Sometimes when painting outside in nature animals lose their worries and start to behave as if I was just another bush. As I was painting some larger watercolours in Bohemian Switzerland, I had to spend more time on one spot. As a reward, I had many fine visitors: different coloured dragonflies landed on my paper, a dormouse hasitating in its hole wheather it could come out, a lizard and even a turquouise kingfisher scurried above the pond... Such a great company! 😊

Ticho kláštera // Silence of Monastery

 Strávila jsem několik dní na hlasovém semináři v broumovském klášteře. Celé dny v opatských sálech, nekonečných chodbách, na schodišti, noci v celách nebo v dormitáři. Pokusila jsem se zachytit světlo a odrazy v rozlehlých tichých prostorách. Jako by mluvilo vlastní řečí... //

I spend a few days in a voice training in Broumov Monastery. Spending days in Abbot halls, long corridors, staircase, nights in cells or dormitories. I tried to capture light and reflections in the vast silent space. As if it spoke its own language...

Moře // Sea

Zcela nečekaná série mořských rán a soumraků. 

Místo od února plánovaného chození po horách Slovinska, které se Čechům zavřelo přes noc, rychlá změna cíle: hory a národní parky Chorvatska. Při chození v horách jsem malovat nestihla, zato každé ráno a večer (a jednou i přes den) mohla malovat měnící se světlo a barvy moře v zátoce. Byly pokaždé jiné. Vůbec by mi nevadilo dál malovat stejné místo znova a znova, s mořskou vůní a šploucháním... Na Jihu jsem dlouho nebyla. Barvy a světlo jsou tak jiné než u nás! Díky za tu změnu na paletě :-).//

Unexpected series of seashores. One place (with two exceptions), different light, colours and mood. Due to closed borders we had to change plans overnight. Instead of hiking in Slovinian mountains, we ended up in Croatia. Hiking in mountains during daytime, mornings and evenings by the sea. What beautiful clear light and colours!

Jiné místo, brzo odpoledne

Putování Vysočinou // Wandering in Highlands

Vysočina je jednou z mých niterných krajin. S těžkými mraky nad širokým zvlněným obzorem, s polními cestami do dálek. Procházející Čechami i Moravou, nespoutaná hranicemi. Trochu drsná, trochu strohá, s velkou pamětí. Boží muka, venkovské kostelíky, smírčí kříže, staré cesty. Krajina tvořená lidmi, a přitom liduprázdná. Tichá, plná nevyslovitelného.

Uprostřed léta s pálícím sluncem na nebi bez mráčku je těžší dostat se jí pod kůži. Najednou připomíná i jiné letní krajiny. Její zádumčivost přichází, až když se slunce kloní k obzoru. Tehdy ji poznávám, svou dobrou známou.

Týden putujeme ve dvou po cestách i pěšinách. Humpolec, Želiv, Křemešník, Batelov, Telč, Nová Říše, Třebíč. Vlastně jen malá část Vysočiny. Cesty jsou liduprázdné, ale na rozdíl od divokých hor, kam jezdím nejčastěji, tady je krajina víc dílem člověka. Nakonec jsem překvapená, že malovaný cestovní deník je plný chalup a kostelů... prostě sem patří.
Ale: pod modrým nebem na mnoha stranách ční smutné kostry smrků. Kůrovcová kalamita. Podél cest čerstvé dřevo a všude se kácí, lesy se mění v paseky a místy je těžké najít stín. Takovou Vysočinu neznám. Ale už se sází, naštěstí i duby, buky, jeřáby. Chci věřit, že si i tentokrát příroda poradí.//

A week´s hiking in the Highlands. A large region covering part of Bohemia and Moravia, rather rough and sparsely populated. Tiny villages  scattered between stony fields, meadows and woods. Stone calvaries on crossings of old trails and footpaths, stone crosses along roads keep the memory of the poor land. Most of the year the weather is rougher than elsewhere, clouds are darker and rain is colder.

However, last week, in the middle of the summer, it was as sunny and hot as anywhere else. So that´s what you see in my picture diary. For the typical atmosphere, I guess I´ll have to come back again in autumn.

Třebíč, židovská čtvrť / Třebíč, Jewish quarter