Vysočina je jednou z mých niterných krajin. S těžkými mraky nad širokým zvlněným obzorem, s polními cestami do dálek. Procházející Čechami i Moravou, nespoutaná hranicemi. Trochu drsná, trochu strohá, s velkou pamětí. Boží muka, venkovské kostelíky, smírčí kříže, staré cesty. Krajina tvořená lidmi, a přitom liduprázdná. Tichá, plná nevyslovitelného.
Uprostřed léta s pálícím sluncem na nebi bez mráčku je těžší dostat se jí pod kůži. Najednou připomíná i jiné letní krajiny. Její zádumčivost přichází, až když se slunce kloní k obzoru. Tehdy ji poznávám, svou dobrou známou.
Týden putujeme ve dvou po cestách i pěšinách. Humpolec, Želiv, Křemešník, Batelov, Telč, Nová Říše, Třebíč. Vlastně jen malá část Vysočiny. Cesty jsou liduprázdné, ale na rozdíl od divokých hor, kam jezdím nejčastěji, tady je krajina víc dílem člověka. Nakonec jsem překvapená, že malovaný cestovní deník je plný chalup a kostelů... prostě sem patří.
Ale: pod modrým nebem na mnoha stranách ční smutné kostry smrků. Kůrovcová kalamita. Podél cest čerstvé dřevo a všude se kácí, lesy se mění v paseky a místy je těžké najít stín. Takovou Vysočinu neznám. Ale už se sází, naštěstí i duby, buky, jeřáby. Chci věřit, že si i tentokrát příroda poradí.//
A week´s hiking in the Highlands. A large region covering part of Bohemia and Moravia, rather rough and sparsely populated. Tiny villages scattered between stony fields, meadows and woods. Stone calvaries on crossings of old trails and footpaths, stone crosses along roads keep the memory of the poor land. Most of the year the weather is rougher than elsewhere, clouds are darker and rain is colder.
However, last week, in the middle of the summer, it was as sunny and hot as anywhere else. So that´s what you see in my picture diary. For the typical atmosphere, I guess I´ll have to come back again in autumn.
 |
| Třebíč, židovská čtvrť / Třebíč, Jewish quarter |
