Norsko, část 2. - Dovrefjell štětcem // Dovrefjell with Brushpencil

Naše norské putování začalo v Dovre, pod liduprázdnými a divokými horami Dovrefjell. Pěšina vede většinou jen málo nad 1000 m.n.m., ale tady na severu je pocit jak ve velehorách. Vzduch i voda jsou průzračné, vítr ostrý a nebe široké...
Chtěla jsem malovat, brala s sebou akvarelové barvy, štětce i velké papíry, ale nakonec největší službu udělal malý deník, který byl pořád při ruce. Jeho tenké papíry nesnesou velké máčení, takže jsem musela malovat hodně rychle a zlehka, a tak jsem tolik nevymrzla, v horách Dovrefjell byla totiž fakt kosa.

Norsko, část 1. // Norway, Part 1

Vrátila jsem se z Norska. 260 kilometrů pěšky přes hory Dovrefjell, lesy, močály i vesničky ve středním Norsku na sever do Trondheimu. Tam v katedrále Nidaros končí Poutní cesta svatého Olafa, po níž jsme se s přítelem v červenci vypravili. Zanechala ve mně silný a hluboký zážitek.
V příštích dnech bych se zde na blogu k této zkušenosti ráda vrátila. Prostřednictvím obrázků, zápisů z deníku i z fotek znovu projít každý krok té nádherné cesty a podělit se i s vámi.

Tuhle značku jsme sledovali po celou cestu. V horách Dovrefjell nad hranicí lesa je na vzdyčených kamenech

... nebo na dřevěných sloupcích,

vede přes močály...

 lesy...

 

i lidská obydlí.

Jednou za pár dní jsme narazili na ukazatel,

... jindy jsme hledali cestu v bažinách

a podél vody...

Jihočeské rybníky

Rovinaté Třeboňsko jsem při svých cestách po české zemi dlouho opomíjela. Teď jsem ale zažila, že rybníky lemované věkovitými duby, ticho hlubokých lesů a odrazy mraků ve vodě mají svoje veliké kouzlo!

 

Barvy konce jara

Po delší odmlce několik větších akvarelů ze sklonku jara (26 x 36 nebo 30 x 40 cm)

Ostrožka 1

Mák s poupětem

Zavřený mák

Ostrožka 2

Rozkvetlé máky

Hortenzie

Variace na odkvetlé tulipány

Odkvetlé tulipány ztrácí tvar, ale barvy zůstávají...

Magnólie

Upřený pohled do keře magnólie. Po chvíli přestávám rozlišovat jednotlivé květy, jsou to jen tvary a skvrny v zelené, růžové a celé škále jejich směsí. Staří Číňani se takhle upřeně dívali hodiny, dny, roky. Po dvaceti letech jejich štětec ze sebe vydechl hotovou malbu. Jedním tahem, jedním dechem. Vypadá to tak jednoduše. Jenže je v tom těch dvacet let...

Magnólie v jemném dešti

Velikonoční Pálava

Pokaždé znovu mě překvapí, jak jiné je světlo na jižní Moravě. Teplejší, kontrastnější. I duch je tady jiný. Asi to souvisí s všudypřítomnými vinicemi a skvělým vínem, u kterého se nedá spěchat.
Rozhovory jsou takové družnější. Dokonce i nadávky jsou jiné - kdysi jsem někde četla, že zatímco 
v Čechách se většinou odvozují od zadní části těla, na Moravě od té přední. První odpovídá oblasti převažujícího pití piva, druhé vína. Každopádně je to pozoruhodné. Pro mě je největší rozdíl v hudbě, ale to už je na jiné povídání.
Takže pár skic z Mikulova, Pálavy a "Zapálaví".