Přístaviště pod posledním dochovaným obloukem Juditina mostu. Na malování je tu sice málo světla, ale zato překvapivě silný duch místa. A od hladiny Vltavy vnímám tisíckrát viděné obrazy přece jen jinak.
Překvapeně zjišťuji, že jsem tu celý prosinec nebyla. Ne že by nebylo co tvořit, ale nějak jsem to nestihla v pravý čas přenést až sem. Uvidíme, jestli ještě dodatečně... ale je pravda, že nejvíc mě těší dávat sem věci úplně čerstvé. Přece jen, je to tak trochu deník. Tak, přeju všem i sobě, ať je nový rok stejně pestrý, zajímavý a barevný, jako ten minulý. Začal hezky mrazivě v Lužických horách. Místy je vidět, jak voda na papíře okamžitě mrzla a vytvářela svoji vlastní kresbu.
Listopadový les. Zářivá červená je pryč. Ale když zasvítí šikmé slunce, rozzáří rezavou a zbytky žluté. Zase jiné barevné harmonie... Dole dvě skici ředěnou tuší.